6.3 Rovnováha

Za registraci polohy těla v prostoru, pohybu a tím také za udržení rovnováhy je zodpovědný vestibulární aparát. Ten je uložen ve vnitřním uchu.

Vestibulární aparát

Struktury vestibulárního aparátu

Jedná se o části blanitého labyrintu:

  • sacculus – drobný váček uložený v kostěném vestibulu, navazuje na ductus cochlearis sluchového ústrojí
  • utriculus – větší váček navazující za sacculus
  • polokruhovité kanálky (ductus semicircularis anterior, posterior a lateralis) – tři kanálky vycházející z utrikulu, jsou uložené ve třech na sebe kolmých rovinách

Ve všech dutinách je stejně jako v blanitém labyrintu hlemýždě endolymfa, omývány jsou perilymfou.

Sacculus a utriculus

Receptorové buňky váčků jsou uloženy v tzv. macule. Jedná se o skupinu vláskových buněk, jejichž stereocilie jsou v kontaktu s otolitovou membránou (podobně jako u sluchového ústrojí gelatinózní membrána, v tomto případě obsahuje navíc otolitové krystalky).

Je-li pozice hlavy vzpřímená, je macula sakulu uložena vertikálně, zatímco macula utrikulu horizontálně. Sacculus tedy registruje lineární pohyb ve vertikálním směru, utriculus ve směru horizontálním. Tím je zajištěna registrace aktuální polohy hlavy v prostoru, popřípadě lineárního zrychlení.

Polokruhovité kanálky

Polokruhovité kanálky mají každý na jednom konci rozšíření zvané ampula. Zde se nachází crista ampularis, na níž najdeme skupinu vláskových buněk, jejichž stereocilie jsou opět překryty gelatinózní hmotou zvanou cupula.

Polokruhovité kanálky registrují úhlové zrychlení, tedy například rotační pohyb hlavy. Všechny tři kanálky jsou na sebe kolmé, každý tedy vnímá pohyby v jiné ose.

Mechanismus

V případě pohybu dojde vlivem setrvačnosti k pohybu endolymfy v kanálcích, což vede k vychýlení membrány a posunu stereocili. Výsledkem je vznik akčního potenciálu ve vláskových buňkách.

Vestibulární dráha

Obdobně jako u sluchu jsou vestibulární buňky pouze receptory, informace od nich jsou vedeny periferními výběžky gangliových buněk ganglion vestibuli.

Neurony vestibulární dráhy

  • 1. neuron – buňka ganglion vestibuli, jejíž centrální výběžek vytváří nervus vestibularis, ten se následně spojuje s n. cochlearis za vzniku n. vestibulocochlearis
  • 2. neuron – buňka vestibulárního jádra v mozkovém kmeni – nucleus vestibularis superior, inferior, medialis a lateralis

Na rozdíl od ostatních drah není u rovnovážné dráhy dominantní centrální složka, která směřuje do mozkové kůry. Taková projekce samozřejmě existuje, vlákna vedou přes thalamus pravděpodobně do senzitivní kůry.

Mnohem větší význam mají však spojení přímo v mozkovém kmeni – především:

  • fasciculus longitudinalis medialis
  • dráhy do mozečku
  • tractus vestibulospinalis

Fasciculus longitudinalis medialis propojuje vestibulární jádra s jádry okohybných nervů. Jejich prostřednictvím je automatizován pohyb očí při pohybech hlavy – díky tomu jsme schopni zrakem fixovat objekt i při otáčení hlavy všemi směry.

Spojení s mozečkem zajišťuje koordinaci rovnováhy a postoje v reakci na informace z rovnovážného ústrojí. Tento mechanismus je podrobněji popsán v kapitole … Výsledné povely pro svaly zajišťující postoj a koordinující pohyby hlavy jsou odeslány cestou extrapyramidové vestibulospinální dráhy.

         

Část 6. - Smysly

obsah