6.2 Sluch

Sluch představuje schopnost lidského organismu vnímat zvuk – mechanické vlnění šířené typicky vzduchem. Zdravé ucho je schopné vnímat zvuky o frekvencích zhruba 20-20 000 Hz.

Anatomie ucha

Ucho se skládá ze tří částí – zevního ucha, které zajišťuje přivedení zvukových vibrací k dalším částem, středního ucha, které je zesiluje pomocí kostěného aparátu a převádí na vibrace tekutiny ve vnitřním uchu, kde dochází k registraci zvukových vjemů.

Součástí vnitřního ucha je také rovnovážný systém, jehož funkce je popsána v další kapitole.

Zevní ucho

Zevní ucho je tvořeno boltcem a zevním zvukovodem (meatus acusticus externus), na jehož konci se nachází tenká vazivová blána – bubínek.

Střední ucho

Střední ucho je uloženo ve středoušní dutině (cavitas tympani) ve skalní kosti. Od vnějšího zvukovodu jej odděluje bubínek, od vnitřního ucha dva malé otvory – oválné a kulaté okénko.

Středoušní dutina komunikuje s nosohltanem cestou Eustachovy trubice, která zajišťuje vyrovnávání tlaků.

Sluchové kůstky

Ve středouší se nachází 3 malé kůstky:

  • kladívko (malleus) – je připojeno na bubínek
  • třmínek (stapes) – je připojeno na oválné okénko
  • kovadlinka (incus) – obě kůstky propojuje

Dva drobné svaly (m. tympanicus, m. stapedius) jsou připojeny na příslušné struktury středního ucha a jejich funkci regulují.

Vnitřní ucho

Vnitřní ucho se skládá z kostěného a blanitého labyrintu.

Kostěný labyrint

Kostěný labyrint je soustava dutin ve skalní kosti, kterou dělíme na 3 části:

  • hlemýžď (cochlea) – spirála, která obsahuje Cortiho orgán – strukturu vnímající zvukové vjemy
  • předsíň (vestibulum) a tři polokruhové kanálky (canales semicirculares) – přechodová část a tři polokruhové dutiny

Uvnitř kostěného labyrintu se nachází soustava kanálků a dutin zvaná blanitý labyrint.

Sluchorovnovážné ústrojí

Sluchorovnovážné ústrojí

Blanitý labyrint
Blanitý labyrint se skládá z:

  • ductus cochlearis, který zasahuje do hlemýždě
  • utriculussacculus a tři ductus semicirculares, které vyplňují vestibulum, resp. kostěné polokruhovité kanálky. Tyto struktury jsou zodpovědné za vnímání pohybu

Ductus cochlearis rozděluje hlemýždě na tři části:

  • samotný kanál, zvaný také scala media
  • scala vestibuli – prostor mezi kanálem a vnitřní stěnou hlemýždě
  • scala tympani – prostor mezi kanálem a vnější stěnou hlemýždě

Scala vestibuli navazuje na oválné okénko, vybíhá závity hlemýždě až k jeho vrcholu, kde přechází do scala tympani. Ta pokračuje hlemýžděm zpět do předsíně a končí na membráně vyplňující kulaté okénko. Scala tympani a scala vestibuli tak představují jeden prostor vyplněný tekutinou zvanou perilymfa. Scala media je od nich oddělená a obsahuje endolymfu.

Cortiho orgán
Scala media je oproti scala tympani ohraničena bazilární membránou, na níž je lokalizován Cortiho orgán – vlastní sluchový receptor. Ten je tvořen především vláskovými buňkami, jejichž stereocilie zasahují do rosolovité tektoriální membrány.

V kostěné stěně hlemýždě je uloženo spirálovité ganglio cochleare. Jeho bipolární buňky vysílají své periferní výběžky k vláknovým buňkám Cortiho orgánu.

Zvukový vjem

Zvukové vlny rozkmitají bubínek, z nějž jsou vibrace přes kůstky přenášeny na membránu oválného okénka. To způsobí rozkmitání perilymfy ve scala vestibuli a scala tympani, což vede k rozkmitání bazilární membrány. V ní uložené vláskové buňky se pohnou oproti statické tektoriální membráně a pohyb jejich stereocilii vyvolá změny vedoucí ke vzniku akčního potenciálu.

Cortiho orgán je uzpůsoben tak, že receptory v bazální části hlemýždě vnímají vysoké frekvence, zatímco receptory směrem k apexu vnímají frekvence hluboké. Je tedy uspořádán takzvaně tonotopicky.

Sluchová dráha

Sluchová dráha má celkem 4 neurony. Nachází se v uchu, v mozkovém kmeni a v thalamu.

Neurony sluchové dráhy
Vláskové buňky Cortiho orgánu nejsou neurony, jedná se pouze o receptory.

  • 1. neuronem je buňka ganglion cochleare – její periferní výběžek se připojen na vláskové buňky, její centrální výběžek tvoří nervus cochlearis
    • nervus cochlearis se spojuje s nervus vestibularis a vytváří nervus vestibulocochlearis
  • 2. neuron je buňka sluchového jádra v mozkovém kmeni – nucleus cochlearis anterior posterior
    • z jader sluchová dráha stoupá vzhůru, přičemž většina vláken se kříží, část zůstává ipsilaterálně
  • 3. neuron je buňka colliculus inferior ve středním mozku
  • 4. neuron je uložen v corpus geniculatum mediale thalamu. Z něj pokračuje dráha cestou radiatio acustica do sluchové kůry v temporálním laloku (Heschlovy závity, Broadmannova area 41, 42)

Část vláken dráhy mezi 2. a 3. neuronem vstupuje do oboustranného nucleus olivaris superior. To je schopno na základě zpoždění zvuku z obou uší odhadovat směr přicházejícího zvuku.
         

Část 6. - Smysly

obsah