7.1 Základní principy motoriky

Motorika, schopnost řídit příčně pruhované svaly, je jednou se základních funkcí centrální nervové soustavy. Spočívá především v:

  • vykonávání pohybů,
  • udržování postoje,
  • koordinaci.

Druhy pohybu

Můžeme rozlišit dva základní druhy pohybu:

  • volní – pohyb vykonávaný na základě vědomého záměru;
  • mimovolní – pohyb spuštěný bez nutnosti volní kontroly, automatický.

Volní motorika se uplatňuje především při vykonávaní cílených pohybů, mimovolní motorika zajišťuje koordinaci (zajištění, aby pohyby byl úměrné a hladké) a udržování postoje vzhledem k vnějším silám (především gravitaci). Motorickým učením jsme schopni i některé složitější pohybové vzorce, jako je chůze nebo hra na hudební nástroj, automatizovat – provádíme je bez nutnosti přemýšlet o každém jednotlivém pohybu, přesto se stále jedná o pohyby volní.

 

Obecné schéma

Mimovolní motorika

Základním mechanismem mimovolní motoriky je reflex – automatická reakce motorických neuron na senzitivní podnět. Nejjednodušší reflexy zahrnují pouze dva neurony (jeden senzitivní a jeden motorický) a probíhají na úrovni příslušného míšního segmentu. Složitější reflexy zahrnují větší oblasti míchy, popř. některé podkorové struktury.

Mimovolní motorika je regulována především retikulární formací mozkového kmene, dále se uplatňují vestibulární jádra, mozeček (část archi- a paleocerebellum) a bazální ganglia. Efekt je realizován prostřednictvím extrapyramidových drah, z toho důvodu bývá mimovolní motorika někdy označován jako extrapyramidový systém.

Volní motorika

Nejvyšším centem volní motoriky je motorická kůra. Záměr vykonat pohyb vychází především z prefrontální kůry. Tyto pohyby jsou plánovany ve spolupráci kůrybazálních ganglií a mozečku – části neocerebellum. Výsledné signály jsou integrovány především v primární motorické oblasti v gyrus precentralis, odkud vychází finální podnět cestou hlavní motorické dráhy – pyramidové. Ta vede jednak k motorickým jádrům hlavových nervů jako tr. corticonuclearis a jednak k míšním motoneuronům jako tr. corticospinalis. Volní motorika je někdy označována jako pyramidový systém.

Aby byly pohyby plynulé, nedocházelo k přestřelování či třesu, koriguje výsledný pohyb opět mozeček.

Centrální a periferní motoneuron

Motoneuron je neuron přímo zapojený v motorické dráze. Rozlišujeme centrální (první, horní) a periferní (druhý, dolní) motoneuron.

Centrální motoneuron
Centrální motoneuron je buňka, ze které vychází vlákno sestupné motorické dráhy. Nejčastěji se má na mysli pyramidová buňka motorické kůry, ze které vychází pyramidová dráha, centrálním motoneuronem je jsou však také neurony v mozkovém kmeni v případě extrapyramidových drah.
Periferní motoneuron
Periferním motoneuronem je buňka předního míšního rohu, tělo neuronu, jehož axon tvoří motorický nerv jdoucí ke svalu. Takový motoneuron je označován jako α-motoneuron.

V následujících kapitolách nejprve podrobně popíšeme funkci jednotlivých složek motoriky:

  • mícha - reflexní oblouk
  • mozkový kmen – extrapyramidové dráhy
  • mozeček
  • bazální ganglia
  • mozková kůra a pyramidová dráha

V poslední kapitole pak ještě jednou shrneme principy volní a mimovolní motoriky.

Část 7. - Motorika

obsah