7.3 Extrapyramidové dráhy

Velký význam v regulaci motoriky má mozkový kmen. Právě z něj vystupují tzv. extrapyramidové dráhy. Ty se uplatňují v regulaci reflexních oblouků, udržování rovnováhy a postoje (mimovolní motorika), ale také v provádění hrubých pohybů velký svalů pletenců (volní motorika).

Struktury mozkového kmene související s motorikou

Pro fungování motoriky jsou zásadní:

  • vestibulární jádra – začátek vestibulospinální dráhy
  • retikulární formace – začátek retikulospinální dráhy
  • nucleus ruber – začátek rubrospinální dráhy

Dále se uplatňují substantia nigra ve spolupráci s bazálními ganglii a nuclei pontisoliva ve spolupráci s mozečkem.

Vestibulospinální dráha

Tractus vestibulospinalis vede hlavně informace pro tzv. antigravitační svaly – jedná se o extenzory končetin a svaly udržující napřímený trup (svaly zad, břišní svalstvo, svaly pánevního dna). Jejich prostřednictvím zajišťuje udržení postoje a rovnováhy. Je pod vlivem hlavně vestibulárního mozečku a také přímo rovnovážného ústrojí.

Vestibulární jádra jsou také propojena cestou fasciculus longitudinalis medialis s okohybnými jádry – to zajišťuje koordinaci pohybů očí při pohybech hlavy.

Retikulospinální dráha

Hlavní význam tractus reticulospinalis spočívá v regulaci svalového tonu. Toho dosahuje ovlivňováním γ-motoneuronů – především jejich inhibicí.

Míšní motoneurony udržují svalový tonus svou spontánní aktivitou. Utlumením γ-motoneuronů dosáhne retikulární formace povolení svalového vřeténka, to způsobí snížení stimulace α-motoneuronů cestou gamma-kličky a tím uvolnění svalu.

Retikulospinální dráha také přenáší do míchy další vlivy z retikulární formace – dýchací centra tudy stimulují jádra nervus phrenicus (C3-5) a zajišťují pravidelné dýchání, touto cestou dochází k mimovolní aktivaci svalů limbickým systémem, atd.

Dráha se kromě toho podílí i na hrubých pohybech velkých svalových skupin. Je pod vlivem bazálních ganglií, vestibulární i spinálního mozečku, mozkové kůry a celé řady dalších struktur.

Rubrospinální dráha

Význam tractus rubrospinalis u člověka je významně potlačen pyramidovým systémem. Uplatňuje se hlavně v aktivaci velkých flexorů horních končetin. Je pod vlivem spinálního mozečku a mozkové kůry.

Nervové, míšní a kmenové léze
Na příkladech různých poranění nervového systému si můžeme vliv jednotlivých součástí na motoriku dobře ilustrovat. Důležité jsou dva pojmy:

  • paréza – částečně porušení funkce nervu a jím inervovaných svalů
  • plegie – úplně přerušení funkce

Periferní obrna – přerušení periferního nervu, proto není možno svalem pohybovat. Chybí spontánní aktivita z míchy, sval je ochablý (tz. chabá obrna). Není možné vyvolat žádné reflexy.

Centrální obrna – přerušení nad míšním motoneuronem – poranění míchy, kmene nebo mozkové kůry. Spontánní aktivita je zachována, ale není tlumena retikulospinální drahou – sval se stáhne v křeči (tzv. spastická obrna). Reflexy jsou zesílené.

  • pokud k přerušení dojde v hrudní oblasti páteře, nastává obrna dolních končetin – paraplegie
  • pokud je poranění v krční páteři, nastává obrna všech končetin – kvadruplegie
  • pokud je poranění v oblasti kmene, zůstává pouze vliv vestibulospinální dráhy a dochází k extenzi všech končetin – tzv. decerebrace
  • pokud je poranění nad kmenem, zůstává i vliv nucleus ruber. To se může projevit flexí horních končetin – tzv. dekortikace

         

Část 7. - Motorika

obsah