8.4 Limbický systém

V této kapitole jsme více než jinde nuceni uchýlit se ke zjednodušování a vynechávání informací. Funkce limbického systému je velmi komplexní a zdaleka ne dokonale probádaná. Některá témata – například princip fungování paměti – proto zůstanou neobjasněna. Existuje celá řada zdrojů, kde je možné se dozvědět více, doporučujeme však využívat ty co možná nejvíce aktuální, neboť rozvoj poznání v této oblasti postupuje velice rychle.

Limbický systém je evolučně stará část mozku, která je tvořena oblastmi mozkové kůry a některými podkorovými strukturami. Je centrem emocí, paměti a motivace.

Funkce limbického systému

Mezi hlavní funkce limbického systému patří vyvolání emoční reakce na podněty. To pak umožní:

  • uložení informací do paměti
  • spuštění autonomní reakce
  • zajištění motivace

Uložení informací do paměti

Informace, která vyvolá malou nebo žádnou emoční reakci, má pravděpodobně malý význam a je snadno zapomenuta, pokud se ji cíleně nepokoušíme uložit. Oproti tomu silně citově zabarvené informace (například velké životní úspěchy nebo naopak katastrofy) se ukládají snadno a jejich paměťová trvanlivost je veliká.

Autonomní reakce

Limbický systém ovládá hypothalamus a přes něj vegetativní nervovou soustavu. Například pocit strachu je proto doprovázen zježením chlupů na kůži a zrychlením dechu a tepu.

Motivace

Emoční reakce je základem motivace – tzv. systému odměny. Pohání naše jednání a „odměňuje“ nás za úspěch. To je mimo jiné principem závislosti – drogy působí právě v limbickém systému.

Limbický systém je podkladem pudů – primitivních vzorců chování a motivací, jež máme v sobě zakořeněné. Pro zjednodušení můžeme říci, že o jednání člověka rozhodují v zásadě dvě protikladné síly: limbický systém a jeho emoční reakce a naproti tomu prefrontální kůra – centrum „rozumného“, racionálního rozhodování.

Části limbického systému

Korové oblasti

Hlavní korovou oblastí limbického systému je hipokampální formace. Jedná se o drobnou část kůry na mediální straně gyrus parrahippocampalis v temporálním laloku, laterálně od temporálního rohu postranní komory. Má odlišnou mikroskopickou stavbu – je tvořena pouze 3 vrstvami buněk – a na řezu připomíná tvarem mořského koníka (hippocampus – odtud název).

Další důležitou oblastí je gyrus cinguli – závit viditelný z mediální strany, který probíhá límcovitě podél corpus callosum.

Do limbického systému patří také část prefrontální kůry ve frontálním laloku.

Podkorové oblasti

Z podkorových oblastí jmenujme bazální ganglia - konkrétně ventrální část pallida (pallidum ventrale) a ventrální část striata (striatum ventrale, známější však pod názvem nucleus accumbens). Tyto části bazálních ganglií jsou zapojeny do okruhu s limbickou kůrou podobně, jako je tomu u motorických okruhů.

Limbický systém má také speciální podkorové jádro, které je uloženo v temporálním laloku a nese název amygdala.

Důležitou oblastí je septum – malá středová část koncového mozku před třetí komorou.

Do limbického systému dále řadíme jádra v hypothalamu corpora mamillaria, která můžeme vidět na ventrální ploše mozku, jádra v thalamu nuclei anteriores či oblast v mesencephalu area tegmentalis ventralis.

Dráhy limbického systému

Limbický systém má spojení s celou řadou struktur. Kromě již popsaného zapojení s bazálními ganglii, je především amygdala propojena s hypothalamem a přes něj s retikulární formací mozkového kmene. Toto je pravděpodobně výstupní cesta limbického systému, prostřednictvím které ovlivňuje vegetativní nervový systém. Hipocampus je zapojen do speciálního okruhu s hypothalamem, thalamem a cingulární kůrou, známého jako Papezův okruh. Ten tvoří další výstupní cestu, ale uplatňuje se při celé řadě funkcí.

 

Část 8. - Integrace I - emoce a vegetativní systém

obsah