1.3 Funkční organizace

Dráhy

Jednotlivé oddíly CNS jsou propojeny pomocí drah – svazku axonů nervových buněk. Dráha může procházet z výchozího místa do cíle bez přerušení (je tedy celá tvořená jednou skupinou paralelně zapojených neuronů). Častěji má po cestě vmezeřené další neurony, pak hovoříme o tom, že se dráha přepojuje. Dráhy se mohou sbíhat z několika zdrojů a směřovat na jedno místo nebo se naopak rozdělovat. Typickými místy, kde dochází k přepojování drah je mozkový kmen nebo thalamus.

Dráhy můžeme rozdělit na:

  • sestupné , zpravidla motorické dráhy – vedou z mozkové kůry nebo z mozkového kmene do míchy k jádrům motorických nervů, odtud pokračuje motorické nerv ke svalu. Tyto dráhy zajišťují pohyb;
  • vzestupné, senzitivní či senzorické dráhy - vedou ze smyslových orgánů nebo od hmatových receptorů přes míchu či kmen do thalamu a následně do kůry, některé odbočují do mozečku.

V českém názvosloví se vžilo rozlišovat:

  • senzitivitu – vnímání hmatových vjemů z kůže a také propriocepce (informace z receptorů ve svalech a kloubech);
  • senzoriku – ostatní smysly – zrak, sluch, chuť a čich.

Důležitým fenoménem je křížení drah. Z ne zcela objasněných důvodů je mozek zapojen kontralaterálně – levá hemisféra kontroluje pravou polovinu těla, pravá hemisféra levou. Ke křížení dochází zpravidla v mozkovém kmeni nebo v míše.

Základní dráhy

Motorika – pyramidová dráhy a extrapyramidové dráhy
Nejdůležitější motorickou drahou je pyramidová dráha. Vede z mozkové kůry do míchy k motorických neuronům a zajišťuje vůlí řízené pohyby. Vedle ní existuje několik tzv. extrapyramidových drah, které vedou z mozkového kmene do míchy a zajišťují mimovolní, automatické pohyby (např. udržování rovnováhy).
Senzitivita – dráha zadních provazců a spinothalamická dráha
Z vzestupných drah je důležitá dráha zadních provazců, která přivádí do mozkové kůry z míchy hmatové vjemy zaznamenané senzitivními nervy. Další drahou je spinothalamická dráha, která vede z míchy do thalamu bolestivé vjemy.
Senzorika – dráhy ze smyslových orgánů
Vjemy ze smyslových orgánů (oko, ucho, chuťové a čichové receptory) jsou vedeny hlavovými nervy do mozkového kmene (sluch, rovnováha a chuť) nebo přímo do mozku (zrak a čich).

Kromě toho existuje celá řada dalších drah – okruhy, které vedou z mozkové kůry do některé struktury a zase zpět; propojení mozkové kůry a mozečku atd.

Princip fungování CNS

Vzpomeňme si na úvodní dělení zpracování informace v CNS do 3 kroků.

1. vnímání

Vnímání probíhá pomocí receptorů, z nichž je informace přenášena periferními nervy do míchy nebo hlavovými nervy do mozkového kmene. Například hmatový vjem je registrován v kůži a putuje senzitivním nervem, sluchový podnět přichází z ucha sluchovým nervem.

Z míchy pak informace stoupají vzhůru vzestupnými drahami do kmene a dále přes thalamus do mozkové kůry nebo přímo do mozečku.

2. zpracování informace

Nervový systém je organizován hierarchicky:

  • nejjednodušší a zároveň životně nejdůležitější úkony vykonávají struktury, kterou jsou vývojově nejstarší a tedy nejvíce kaudálně (mícha, kmen)
  • směrem rostrálním, kde se nacházejí vývojově novější struktury (mozková kůra), se zpracovávají informace složitější.

3. reakce

Na příslušné úrovni CNS je spuštěna odpověď. Ta může být:

  • automatická – ucuknutí před bolestivým podnětem, otočení se za zvukem, udržení postoje při vychýlení z rovnováhy, zčervenání při studu, rozbušení srdce při pocitu strachu apod.
  • vůlí řízená – složitější odpověď například pohybem nebo řečí

Kromě reakce dochází v nervovém systému také k ukládání informací o podnětech a reakcích na ně do paměti, to označujeme jako proces učení.

         

Část 1. - Základy

obsah