9.4 Řeč a paměť

Řeč je výsadní schopností člověka a pravděpodobně jednou z jeho hlavních evolučních výhod. Spočívá ve schopnosti dorozumívat se pomocí zvuku, přeneseně pomocí písma. Učení (schopnost uložit výhodné odpovědi na některé podněty) a pamět (schopnost tyto informace uchovat a následně vybavit) je vlastní nervovým soustavám i velmi jednoduchý organizmů. U člověka však dosahuje výrazně většího rozvoje.

Řeč

Schopnost řeči můžeme rozdělit na dvě fáze: porozumění řeči a její produkce.

Porozumění řeči

Za porozumění řeči jsou zodpovědné především sluchová a zraková kůra. Sluchová kůra zajišťuje slyšení mluvené řeči, zraková čtení písma. Právě mezi nimi se nachází Wernickeovo centrum, kde jsou ke slovům přiřazeny významy.

U slepých osob, které čtou Braillovo písmo, přejímá funkci zrakové kůry kůra senzitivní. Zajímavé je, že v důsledku toho dochází k jejímu významnému zvětšení na úkor kůry zrakové.
Tvorba řeči

Tvorba řeči je v podstatě motorická aktivita – funkce svalů hrtanu v případě mluvy, popřípadě ruky v případě písma. Motorické centrum řeči, tzv. Brocova oblast, je proto uloženo ve frontálním laloku hned před motorickou kůrou.

Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, tyto centra se nachází pouze v dominantní, zpravidla levé hemisféře.

Paměť

Paměť je schopnost uchovat informace a následně si je opět vybavit. Proces vštěpování do paměti nazýváme učení. Paměti můžeme dělit mnoha způsoby, moderní dělení vypadá následovně:

  • krátkodobá paměť
  • dlouhodobá paměť
    • deklarativní – paměť pro fakta a události
    • nedeklarativní - například motorická paměť či podmiňování
Krátkodobá paměť
Kratkodobá paměť je paměť, která nám umožňuje vykonávat činnosti. Zaznamenává aktuální myšlenky pro další práci s nimi. Krátkodobou paměť využijeme, pokud si například přečteme telefonní číslo, abychom jej mohli vytočit. Informace se z krátkodobé paměti ztrácejí v řádu sekundu, maximálně minut, pokud je cíleně neuložíme do paměti dlouhodobé.
Deklarativní paměť
Deklarativní paměť je paměť pro fakta (sémantická paměť) a události (epizodická paměť). Platí, že informace se ukládají tím lépe, čím více se nás týkají a čím větší emoční odezvu vyvolávají. Za ukládání informací do paměti je zodpovědný hipokampus.

Poruchy paměťi vyvolají amnézii. Ta může být retrográdní, kdy nelze vybavit staré paměťové stopy, nebo anterográdní, kdy nelze uložit nové.

Část 9. - Integrace II - vyšší nervové funkce

obsah