Čich je vývojově nejstarším smyslem, schopnost rozpoznávat chemické látky v prostřední je vlastní již primitivním buněčným organizmům. Z toho plyne jeho specifická vlastnost, kdy jako jediný smysl obchází thalamus a vstupuje přímo do mozkové kůry.
Čich je velmi úzce propojen s limbickým systémem. Ačkoli u člověka je jeho význam na první pohled malý, čichové signály mají nejsilnější emoční komponentu a tím i velmi pevnou vazbu na paměťové stopy. Podvědomě čichem registrujeme pravděpodobně mnohem více, než kolik si běžně uvědomujeme. Souvisí také s chutí. Některé schopnosti (například rozpoznání potravin či nápojů podle chuti) je do jisté míry zásluha spíše čichu, než chuti, popřípadě jejich spolupráce.
Čichové buňky jsou uloženy ve stropu nosní sliznice a oproti ostatním smyslovým orgánům se neschovávají v gangliu. Jedná se o bipolární neurony – mají jeden axon a jeden dendrit, který vystupuje na povrch sliznice a větví se v hlenové vrstvě. Zde registrují koncentraci velikého množství různých chemických látek pomocí speciálních receptorů.
Čichová dráha
Axony čichových buněk netvoří nerv v pravém slova smyslu, procházejí roztroušeně skrze strop nosní dutiny jako fila olfactoria přímo do bulbus olfactorius. Tato válcovitá struktura na spodině frontálního laloku je již považována za část koncového mozku.
V bulbu se nachází 2. neurony čichové dráhy. Odtud pokračují čichové signály cestou tractus olfactorius hlavně do temporálního laloku.
Čichová dráha
Primární čichovou oblastí je piriformní kůra, čich je dále zpracováván v oblastech limbického systému, jako je amygdala, entorhinální kůra a hipokampus.